Neboj se a #nosroušku. Ostatní si taky zvyknou

19.03.2020 09:39 · Swallow

Dokážeme se adaptovat na všechno. A mnohem rychleji, než si myslíme.


„Člověk je poddajné zvíře, bytost, která si zvykne na všechno.“
Fjodor Michajlovič Dostojevskij

To není zrovna povzbudivé, že? Jen ho nechte, je to realista.

„Já se tady snažím jako vůl, po večerech vyvařuju kapesníky místo guláše a ty telata sedí celý odpoledne v parku. Ani nemají roušku! Vsadím se, že i ten zákon budou obcházet!” Chápu váš vztek.

A přináším dobré zprávy: Američtí vědci potvrzují – Buďte trpěliví. Všichni si na nové podmínky poměrně rychle zvyknou. Jak jim v tom můžeme pomoci? Využijete triky obrovské schopnosti lidské adaptace.

Jak pracuje adaptace

Nedávno jsem dočetla knihu Jak drahá je intuice od behaviorálního ekonoma Dana Arielyho. Byla v ní i kapitola o Adaptaci, která nám v časech přísných hygienických nařízení přináší naději.

Základní předpoklad zní, že všechna stvoření, včetně lidí, si časem zvyknou skoro na všechno. (Jinak by druh homo sapiens člověk neobýval nehostinné pouště stejně zarputile jako mrazivé tundry a tajgy.)

Zavři oči, brouku! Fyzická adaptace

Podívejte se mi do očí. Seance začíná. Znáte ten pocit, když vycházíte z kina po skvělém filmu na plné slunce a vaše oči začnou morseovkou mrkat nejvybranější nadávky. Ale za pět minut už je po všem a vy si užíváte plných 100 000 luxů denního světla. Během pěti minut oči prošly adaptací ze tmy se světelností desítek luxů na plných 100 000. Chvíli jsme si poplakali, ale to je vše. Drama queens.

A to mluvíme jen o rychlých změnách. Při západu slunce oči projdou úbytkem svítivosti z původních 100 000 až na 1 lux večer, nebo 0,001 luxu při svitu hvězd. Co si budeme říkat, ani správná hospodyňka nevyšívá při měsíčku. Vidíme spíš kulový, ale pořád tam něco je.

Důležité je, že při pomalých změnách se často automaticky adaptujeme aniž bychom si všimli, že se něco mění.

Kdo není drama queen? Hédonická adaptace

Ajajajaj! Tady začínají problémy. Hédonická adaptace zastupuje procesy psychického, emocionálního vyrovnání s pozitivní či negativní změnou. (Dobrý nebo špatný, člověk si zvykne stejně rychle.)

Karanténa, roušky, život bez toaletního papíru. Máme pocit, že si nikdy nezvykneme a naše oči slzí jako když vyjdeme k kina na boží světlo. Je to zkrátka příliš náhle! Drama queens.

Naše hlava, tělo, bytost nám zkrátka nalhává, že tato změna je příliš a nikdy se s ní nevyrovnáme! Nikdy už nebudeme šťastní. Drama queens.

Chci vás utěšit… Takže vzpomeňme si na všechny případy lidí s vážným zraněním (jasně, jsem úplnej happiness manager.) Teď vážně: Zrekapitulujme si všechny filmy o slavných sportovcích, kterým to trošku uklouzlo. Zprvu to byl konec života, ale dostali se z toho. Všichni se z toho dostanem. Ať už jde o nové bydlení, auto, nový vztah, závažné zranění, změnu práce, nebo třeba i karanténu.

Stačí vydržet pět minut na slunci a přestaneme brečet. Adaptujeme se.Drama queens.

Já, shopaholik

  • PLUSY ADAPTACE. Ať se nám stane cokoliv náročného – Víme, že si časem zvykneme.
  • MÍNUSY ADAPTACE. Ať se nám stane cokoliv příjemného – Víme, že si časem zvykneme.

    Kyvadlo našeho vnitřního štěstí lze sice efektivně rozhýbat na obě strany (špatný = vyhodili mě z práce) nebo (dobrý = zítra nemusím vstávat). Ale po jistém čase se opět vrátí do stabilizované, neutrální polohy – adaptujete se na situaci.

    Vzpomínáte si, jak vám udělal radost včerejší nákup nového trička? Dneska už vás to moc netankuje, že? Tak to je načase si znovu šlehnout a koupit si další pozitivní pocity. Přesně takhle vznikají (nákupní) závislosti.

Fetujeme zdravě : Jak si užít pozitivní věci co nejdéle

Můžeme si nějak prodloužit radost z nákupu nových věcí? Ano!

Leif Nelson a Tom Meyvis ve svém experimentu měřili rychlost adaptace. Účastníky experimentu rozdělili do tří skupin. První vystavili 5 sekundám nepříjemného vysavačového zvuku, druhou 40 sekundám zvuku zuřícího vysavače a třetí 40 sekundám vysavače, několika sekundám ticha a pak opět 5 sekundám vysavače.

Poté měli účastníci vyhodnotit svoje pocity v posledních pěti vteřinách. Už asi tušíte, jak to dopadlo. Od té doby všichni respondenti doma k úklidu využívají výhradně smeták.

Ale kromě toho je nejdůležitějším poznatkem, že randál doprovázející lechtivé sání vysavače nejvíc vytáčel třetí skupinu. Tu, která si dala zdravou pauzičku. Víte, tu pauzičku, kterou si dáváte uprostřed vyplňování daňového přiznání, abyste se pak k papírům vrátili a mohli se vztekat nanovo.

“Jinými slovy, malá přestávka uprostřed pozitivního zážitku jej dokáže prodloužit a stejná přestávka uprostřed negativního zážitku jej dokáže zhoršit,”

říka Dan Ariely ve své knize. I když je to proti zdravému rozumu. Přestávku v pozitivním zážitku? Nikdy!

Jak na to

Pokud prožíváte pozitivní zážitek, udělejte si přestávku. Pauzněte svůj oblíbený film. Odložte na chvíli čokoládu. Dělejte více malých nákupu místo jednoho velkého (…přemýšlím, jak přerušit skok padákem. To raději ne.)

Pokud prožíváte negativní zážitek, nedělejte si přestávky. Musíte nosit roušku? Tak ji noste. Pořád. Jakmile ji jednou sundáte a půjdete ven – nejen, že je to nezodpovědné, ale až si ji zase rozhodnete na cestu vzít, bude vás to štvát stejně, jako když jste si ji brali poprvé.

#Nesundejroušku aneb co brání rychlé adaptaci

Žijete v tlupách, a proto rychlost procesu adaptace závisí na tom, jak se chovají ostatní.
Když kolem nás všichni chodí s nahými ústy, tak si s rouškou připadáme jako troubové.
Ale pokud vydržíme a budeme si trvat na tom, že nošení roušek je normální, tak si i ti nejstydlivější zvyknou vídat zahalené lidi. Možná si těch pět minut popláčou, ale nakonec si sami vezmou alespoň šátek a přejdou na naši stranu. Adaptují se.

Takže má to smysl. Buďte vzorem pro ostatní.

UX TIP: Když po lidech něco chcete, zkuste je trochu popostrčit. Něžně, ale všemi dostupnými prostředky.

Zdroj: Dan Ariely: Jak drahá je intuice